.jpg)
Nápad navštívit Srí Lanku se zrodil na naše poměry trochu netradičně. Většinou to probíhá tak, že máme takový svůj imaginární bucket list a když se objeví nějaké dobré letenky do dané destinace, máme dostatek dovolené, peněz atd., tak se rozhodneme jet. Srí Lanka ale z nějakého neznámého důvodu na našem seznamu ani nebyla.
Tentokrát to celé vzniklo tak, že rodiče přišli s myšlenkou jet na dovolenou do Emirátů a nabídkou, zda nechceme jet s nimi. Žije tam totiž moje sestřenice – letuška Etihadu - a chtěli se podívat primárně za ní. Nám se ale do Emirátů úplně nechtělo na celý týden a také jsme měli ještě do konce roku cca dva týdny nevybrané dovolené, jet na týden by nám tedy „znemožnilo“ realizovat nějakou větší cestu.
Pak jsme si vybavili jednu akci, kterou jsme chvíli předtím zahlédli na jednom z letenkových serverů, a sice Srí Lanka z Vídně přes Abu Dhabí za cca 8 800 Kč. Stačilo zkombinovat letenky Wizz Air do Abu Dhabí a odtud vychytat výhodné letenky do Colomba, buď se společností Air Arabia nebo Etihad. Zejména Wizz Air rád mění časy odletů, je tedy dobré si dát v Abu Dhabí alespoň noc, aby se nestalo, že vám lety nebudou navazovat nebo nebude možné stihnout přestup, což se nám ale v tomto případě přesně hodilo. Po nezbytné kontrole počasí v destinaci v daném období a cen letenek najednou vystřelila Srí Lanka na našem listu na první místo.
Vzhůru do Abú Dhabí
Od Abu Dhabí jsme neměli prakticky žádná očekávání, není to úplně město, kam bychom chtěli vyrazit na dovolenou, a tím pádem mohlo jedině pozitivně překvapit. A to se i stalo.
Doprava
Z letiště Zayed International, které leží asi 20 km od Abu Dhabí, se do dá do centra dostat buď autobusem nebo taxíkem (Uber nebo místní služba Kareem). My jsme jeli napoprvé uberem a cesta vyšla na 162 AED (cca 1 080 Kč), měli jsme ale větší, takže i dražší auto. Když jsme potom jeli sami, využili jsme autobus, který stojí pouhé 4 AED a je rychlý a pohodlný, jediná nevýhoda je, že si musíte koupit a nabít tzv. Hafilat Card, kterou ale pak využijete i na veřejnou dopravu v Abu Dhabí. Samotná karta dojí 10 AED, dá se koupit i na letišti, my jsme ji sehnali ve všudypřítomném řetězci Lulu a poté na ni jezdili všude autobusem. Zajímavostí je, že autobusy MHD jsou v Abu Dhabí rozděleny na pánskou (vzadu) a dámskou (vpředu) část.
stánky s jídlem koused od našeho hotelu Top Stars Hotel, listopad 2024
Po příjezdu do města jsme se ubytovali v našem hotelu Top Stars Hotel (zamluveno přes booking.com) a vyrazili do okolí sehnat něco k jídlu. U místního nákupního centra se odehrávalo něco jako naše (malá) pouť – stánky a atrakce. Ty s jídlem ale vypadali mnohem lépe než na naší pouti. Nakonec jsme zakotvili u stánku, kde jsme si mohli dát all you can eat za přijatelných 25 AED (cca 160 Kč). Ochutnali jsme tedy od všeho něco a spokojeně se odebrali na hotel. Co se týče ubytování, hodně pronájmů např. na Bookingu mělo přímo v názvu napsáno Marriage certificate needed, nebyli jsme si tedy nejprve jistí, jestli je dovoleno se ubytovat ve společném pokoji, když nejsme manželé. Sestřenice nás ale uklidnila, že tento zákon byl před lety zrušen, a žádný problém v hotelu opravdu nebyl.
První koupačka a všestranný řidič jeepu
Druhý den nás čekal odpoledne výlet do pouště. Vstávání se po náročné cestě docela protáhlo, a tak jsme stačili pouze rychlou snídani v bistru pod hotelem a na chvíli vyrazit na Corniche Beach. V bistru Diva Dosa jsme poprvé ochutnali indickou dosu, což je tenká placka z rýžové a kokosové mouky s různými náplněmi. Pak jsme se sem vrátili za náš krátký pobyt ještě několikrát, ať už na dosu, chicken parathu nebo jen čaj, který se tu pije pořád a všude a pořídíte ho tam za cca 2 AED (12 Kč).
kuřecí paratha z bistra Diva Dosa, listopad 2024
Naproti pláži je uměle vybudovaný vlnolam, který chrání pláž před velkými vlnami a nečistotami z volného moře, takže voda byla čistá, azurově modrá, ale klidná skoro jako nějaký rybníček. Dali jsme dvě příjemné koupačky a už jsme se museli přesunout k nedalekému nákupáku, kde nás měli vyzvednout na výlet do pouště.
Řidič dopředu nic neřekl a vzhledem k tomu, že poušť je všude kolem, trochu naivně jsme si mysleli, že popojedeme někam kousek za město. Jeli jsme nakonec skoro hodinu a půl směr Omán, než jsme těsně před západem slunce dorazili na místo. Tedy skoro, z minibusu jsme přesedli do jeepu a řidič nás vzal na adrenalinovou vyjížďku dunami a opravdu nás překvapilo, jak divoké to bylo. Program zahrnoval i jízdu na velbloudu, sandboarding, tetování hennou, kouření vodní dýmky, taneční představení a večeři. O řidiči jeepu jsme si naivně mysleli, že je to pomalu nějaký pouštní profi jezdec, ale za chvíli se objevil jako obsluha u stánku s čajem, potom u rautu a tak dále, až jsme čekali, že bude předvádět i břišní tance. Celkově je to asi taková turistická klasika, ale celé to bylo fajn a byli jsme rádi, že jsme se mohli podívat do opravdové pouště a při rychlé návštěvě Emirátů či nějaké jiné pouštní země, bychom ji s klidem doporučili. Vzhledem k vzdálenosti jsme se vrátili do města až pozdě večer a šli jsme rovnou spát.
písečné duny, listopad 2024
Výtržníci ve Velké mešitě
Druhý den jsme si na 11:00 zamluvili návštěvu velké mešity. Vstup je zdarma, je nutné si pouze zarezervovat čas vstupu. Do mešity vede nově vstup přes takový podzemní tunel, kde je i menší nákupní centrum. Je to vlastně taková esence Emirátů, mešity a nákupní centra jsou totiž na každém rohu. Velká mešita je relativně nová stavba (asi rok 1971), takže nečekejte nic starobylého, ale je to opravdu impozantní, hodně naleštěná stavba, kam se vejde až 30 tis, věřících. Určitě vás zaujme už např. cestou z letiště, protože je obrovská a je vidět z dálnice, pravděpodobně tedy pojedete kolem, ať už autobusem nebo taxíkem. V mešitě jsou samozřejmě přísná pravidla, co se týká oblečení (ženy zakrytá hlava, všichni zakrytá kolena), ale i fotografování, takže ačkoliv nejsme žádní šílenci, co by na fotkách dělali bůhví co, dostali jsme dvě napomenutí. Sice jsme věděli, že jakékoliv projevy náklonnosti nebo gesta jsou zakázaná, ale při focení nám stejně něco uteklo a každý náznak byl potrestán pokáráním a smazáním fotky. Pak už jsme si dali dvojnásobný pozor. Projít mešitu trvá cca hodinku a většinou jdete pod střechou, takže i když bylo opravdu vedro, dalo se to i přes poledne vydržet. Návštěvu jsme zakončili kafem u Tima Hortona, byla to první pobočka, kterou jsme kdy viděli mimo Kanadu a dost náš překvapilo, že jsme na ni narazili zrovna tady, a tak jsme tam trochu zavzpomínali na náš rok ve Vancouveru.
Velká mešita, listopad 2024
Vzhledem k tomu, že jsme už po půlnoci odlétali na Srí Lanku, dali jsme si zavazadla k rodičům na hotel a trochu se vetřeli na jejich hotelovou pláž. Alespoň jsme si mohli porovnat, jaký je rozdíl mezi hotelovou a veřejnou pláží přímo ve městě. Tady to vyznělo jasně pro veřejnou pláž. Celé severní pobřeží města lemuje Corniche Beach (placená) a Abu Dhabí Beach (neplacená), podél kterých vede promenáda. Placená část má i svoje zázemí (záchody, sprchy, převlékárny) a můžete si vybrat, zda si chcete pronajmout i lehátko nebo slunečník. Samotný vstup stojí asi 60 Kč. Pokud byste se chtěli ubytovat v nějakém luxusním hotelu na pobřeží kvůli soukromé pláži, spíše to nedělejte. Veřejné pláže jsou větší, krásně udržované a s větším prostorem, kde můžete plavat.
Návštěva pevnosti Qasr al Hosn & rozlučková večeře
Po odpolední koupačce jsme vyrazili ještě na prohlídku pevnosti Qasr al Hosn, což je nejstarší stavba ve městě a původní královské sídlo. Dozvíte se tu něco o historii Abu Dhabí, že to byla nejdříve velmoc lovců perel, ale až s objevem ropy nastal ten pravý rozmach, který vidíme dnes. Ještě před pár desítkami let nebylo ve srovnání s dneškem ve městě skoro nic. Večer jsme zakončili v marocké restauraci Al Afiya Al Maghribi. Pokud byste se sem vydali, doporučujeme zvážit, kolik si toho objednáte, porce jsou skutečně gigantické. Pak už jsme se rozloučili a vyrazili pomalu na letiště.
noční Qasr al Hosn, listopad 2024
Celkově nás Abu Dhabí za ty dva dny bavilo a určitě by se dalo vymyslet ještě spousty výletů nebo atrakcí. Jinak je to ale takové až příliš moderní město, není tu ani náznak nějaké historie a pokud vám třeba v Praze vadí magistrála, tak tady je taková dálnice na každých 300 metrech. Pokud sem chcete jet na nákupy, tak budete ve svém živlu, nákupní centra různé cenové kategorie jsou tu všude, takže si může vybrat každý. Jedna z nejlepší věc na Abu Dhabí jsou určitě restaurace všech možných - pro nás exotických kuchyní - za rozumné ceny, takže pokud chcete ochutnat cokoliv z Asie nebo Afriky, tady si to užijete.
Na tomto blogu najdete naše zážitky z cest a tipy na nízkonákladové cestování. Pokud se vám článek líbí a nechcete, aby vám unikla žádná novinka, sledujte Moje Česko na Instagramu nebo Facebooku. Pokud byste hořeli touhou mě podpořit finančně, kupte si jednu z map nebo korkových doplňků – budete mít tak vaše zážitky na dosah ruky třeba přímo ve vašem obýváku.
S láskou k cestování
Karolina